Když jsem poprvé vzal do ruky kus padouku a řízl do něj pilou, zůstal jsem stát s otevřenou pusou. Ta barva! Intenzivně červenooranžová plocha, která vypadá, jako by v ní pulzoval oheň. Tahle první zkušenost s padoukem pro mě byla jako zjevení – ihned jsem věděl, že tohle dřevo musím mít ve své sbírce materiálů pro náramky Macooin.
Mé seznámení s padoukem
Zatímco s většinou exotických dřevin jsem se seznamoval postupně, padouk si mě získal na první dobrou. Po měsících práce s tvrdohlavým Desert Ironwoodem, který vzdoruje každému řezu, byl padouk jako závan čerstvého vzduchu.
První blok, který jsem koupil, byl „kus“ s rozměry asi 3 x 5 x 30 cm. Pamatuju si, jak jsem si říkal, že je škoda ho rozřezat – už v surovém stavu vypadal jako umělecké dílo. Na povrchu měl zajímavou kresbu, místy připomínající vlny nebo plameny.
Nakonec zvítězila touha vidět, co se skrývá uvnitř. První řez byl jako odkrytí pokladu. Jasně červená plocha s jemnými odstíny od oranžové po téměř rubínovou. Každý další řez odhaloval mírně odlišnou kresbu, což je jeden z důvodů, proč padouk miluju – jeho pestrost v rámci jednoho kusu.
Padouk v číslech a faktech
Pro pořádek uvedu i základní údaje, ale pro mě osobně jsou mnohem zajímavější vlastnosti, které poznáte až při práci s materiálem:
- Botanický název: Pterocarpus soyauxii
- Původ: tropická Afrika (hlavně Gabon, Kongo, Kamerun)
- Hustota: přibližně 800-900 kg/m³
- Tvrdost (Janka): kolem 1 720 lbf
Co tyto údaje neříkají, je pocit, když s padoukem pracujete. Na rozdíl od mnoha jiných exotických dřevin, které jsou buď příliš tvrdé, nebo příliš měkké, padouk se chová tak… přátelsky.
Moje zkušenosti s opracováním
První korálek z padouku jsem vyrobil v jednom odpoledni – a byl to zážitek, který mi připomněl, proč mám řemeslnou práci tak rád.
Řezání a soustružení
Po zkušenostech s Ironwoodem, kde mi jeden řez trval hodinu a půl, byl padouk neuvěřitelně vděčný materiál. Pila procházela dřevem plynule, bez zadrhávání. Při řezání jsem si všiml, že piliny jsou stejně barevné jako dřevo – intenzivně červené, jako mletá paprika. Měl jsem je všude – na oblečení, na rukou, dokonce i ve vlasech. Několik dní po práci s padoukem jsem nacházel červené stopy na nejnepravděpodobnějších místech.
Na soustruhu se padouk chová ještě lépe. Zatímco některé dřeviny se při soustružení štípou nebo tříští, padouk se oddává nástroji s téměř meditativní plynulostí. Hoblovací nůž odebírá tenké plátky s takovou lehkostí, že jsem musel být opatrný, abych neubral příliš mnoho materiálu najednou.
Vzpomínám si, jak jsem sledoval, jak se pod mýma rukama postupně formuje dokonalá koule. Každým řezem jsem odkrýval nové odstíny a kresby, vynořující se z hlubin dřeva jako obrazy z jiného světa.
Broušení a leštění
Opravdovým překvapením bylo broušení. U většiny dřevin je to zdlouhavý proces, kde musíte postupovat přes mnoho stupňů zrnitosti. Padouk dosahuje krásně hladkého povrchu už po zrnitosti 800, což je skoro zázrak.
Když jsem na první vyleštěný korálek nanesl kapku Rubio oleje, stala se malá magie – barva se prohloubila, kresba vystoupila a celý povrch získal saténový lesk, který vypadal mokrý, i když byl na dotek suchý. Připomínalo mi to pohled na broušený drahokam, který najednou ožije pod proudem vody.
Jedna věc mě ale překvapila – po opracování padouk barví jako šílený! Po prvním dni práce jsem měl ruce, jako bych je namáčel v červeném víně. Dokonce i nástroje byly zbarvené. Teď už vím, že je dobré při práci s padoukem používat rukavice, i když tím přicházím o část hmatového vjemu.
Aroma, které vypráví příběh
Co mě u padouku vždycky uchvátí, je jeho vůně při opracování. Není to intenzivní aroma jako u santalového dřeva, spíš jemně nasládlá, hřejivá vůně s nádechem čehosi exotického. Když soustruhuji padouk, vždy si představuji africké lesy, odkud pochází – jako by každý kus tohoto dřeva v sobě nesl esenci svého domova.
Jednou jsem pracoval dlouho do noci na sérii padoukových korálků a celou dílnu prostoupila tato vůně. Když druhý den přišla manželka, první co řekla, bylo: „Tady voní léto.“ A měla pravdu – padouk skutečně voní jako teplý letní den.
Barva, která žije svým životem
Co mě fascinuje, ale zároveň trochu znervózňuje, je proměnlivost padouku v čase. Čerstvě opracovaný padouk má téměř neonovou oranžovočervenou barvu. Je to barva tak intenzivní, že téměř vypadá nepřirozeně – jako by byla výsledkem nějakého chemického barvení, nikoliv dílem přírody.
Jenže padouk má svou vlastní vůli. Na světle a vzduchu postupně oxiduje a mění barvu. Z jasné červenooranžové se stává tmavší, hnědočervená až mahagonová. Tento proces je nevyhnutelný – můžete ho zpomalit UV ochrannými oleji, ale ne zcela zastavit.
Vzpomínám si na zákazníka, kterému jsem to zapomněl zmínit. Když mi po půl roce poslal fotku svého náramku a ptal se, proč změnil barvu, musel jsem mu vysvětlit, že padouk prostě „zraje“ jako víno. Naštěstí to vzal sportovně a řekl, že se mu ta hlubší barva vlastně líbí ještě víc.
Povrchová úprava – moje experimenty
S padoukem jsem experimentoval snad se všemi možnými povrchovými úpravami:
Rubio Oil Plus 2C PURE je můj favorit. Proniká hluboko do dřeva, zvýrazňuje kresbu a poskytuje solidní ochranu. Navíc nemění původní barvu dřeva tak dramaticky jako jiné oleje.
Jednou jsem udělal malý test – vyrobil jsem tři identické korálky z jednoho kusu padouku a ošetřil je různými způsoby:
- První jsem natřel Rubio olejem
- Druhý dostal BORMA vosk
- Třetí zůstal bez úpravy jako kontrolní vzorek
Po třech měsících byl rozdíl jasně viditelný. Neošetřený korálek ztmavl nejvíce a ztratil svůj lesk. Korálek s voskem si zachoval více původní barvy, ale měl tendenci zachytávat prach. Vítězem byl jednoznačně korálek ošetřený Rubio olejem – barva sice také trochu ztmavla, ale kresba zůstala výrazná a povrch si zachoval sametový lesk.
Tento experiment byl pro mě poučný – od té doby používám na padouk výhradně Rubio olej, případně pro zvláštní příležitosti kombinaci Rubio oleje a tenké vrstvy vosku pro extra ochranu a lesk.
Padouk v kombinaci s jinými materiály
To, co dělá padouk tak výjimečným pro mé náramky, je jeho schopnost dokonale kontrastovat s jinými materiály. Mám několik oblíbených kombinací, které se osvědčily:
S ebenem vytváří padouk dramatický kontrast – ohnivá červeň vedle hluboké černě působí téměř hypnoticky. Jeden zákazník mi řekl, že jeho náramek z kombinace padouku a ebenu vypadá jako „západ slunce nad oceánem v noci“.
S lapis lazuli je padouk jako oheň a voda – intenzivní modrá vedle žhavé červené. Tahle kombinace připomíná východ slunce nad mořem a vždycky přitahuje pozornost.
Se stříbrnými komponenty získává padouk elegantní, téměř královský vzhled. Stříbro zjemňuje výraznou barvu padouku a společně vytvářejí harmonický celek.
Příběh, který nosíte na zápěstí
Mám zvláštní vzpomínku spojenou s padoukem. Jeden zákazník mi přinesl starou dřevěnou šachovnici, která patřila jeho dědečkovi. Byla částečně poškozená, ale některé díly byly stále v dobrém stavu – včetně několika čtverců z krásného červeného dřeva, které se ukázalo být právě padoukem.
Vyrobil jsem z nich náramek, ve kterém se střídaly korálky z původního padouku s novými korálky z ebenu, přesně jako na šachovnici. Když jsem mu předával hotový náramek, měl v očích slzy. „Je to, jako bych nosil kousek dědečka s sebou,“ řekl mi.
Právě tohle je na práci s dřevem to nejkrásnější – každý kus má svůj příběh a já mám tu čest tento příběh prodloužit a dát mu novou podobu.
Co jsem se naučil od padouku
Padouk mě naučil důležitou lekci o kráse proměny. Na rozdíl od mnohých jiných materiálů, které se snažíme zachovat přesně takové, jaké jsou, padouk nám připomíná, že změna je přirozená a může být krásná. Jeho postupná transformace z ohnivě červené na temně rudou je jako metafora pro stárnutí – s časem nepřichází ztráta krásy, ale její proměna.
Díky padouku jsem také pochopil, jak důležitá je dokumentace práce. Teď už si dělám fotografie každého zajímavého kusu dřeva před opracováním, během procesu i po dokončení. Je fascinující sledovat tuto proměnu a mít možnost se k ní vracet.
Závěrem: Proč miluji padouk
Padouk není nejtvrdší, nejvzácnější ani nejdražší dřevo, se kterým pracuji. Ale má něco, co mnohé jiné dřeviny nemají – osobnost. Práce s ním je radost, jeho barva je nepřehlédnutelná a proměnlivost inspirující.
Když vyrábím náramek z padouku, vím, že tvořím něco, co se bude s nositelem vyvíjet. Barva se bude prohlubovat, kresba získávat na charakteru. Je to jako živý organismus, který dále roste a mění se, i když strom byl dávno pokácen.
Občas mě zákazníci žádají o dřevo, které „vydrží stejné“. V takových případech doporučuji eben nebo stabilizované dřevo. Ale těm, kteří jsou připraveni přijmout krásu změny a stárnutí, vždy doporučím padouk. Protože padouk není jen materiál – je to příběh o čase, proměně a kráse, která nikdy není statická.
Pro mě osobně zůstává padouk dřevem s ohnivým srdcem – a každý korálek z něj vyrobený je malým plamenem, který přináší teplo a životní energii svému nositeli.
Příště vám povím o svých zkušenostech s Desert Ironwoodem – dřevem tak tvrdým, že mi při prvním řezání málem zničilo pilu, ale které mě naučilo trpělivosti a respektu k přírodě způsobem, jaký jsem nečekal.
